„Nejdřív jsem si myslel, že se nikam nedostaneme, a teď už mám v hlavě čtvrtou desku. Člověk se toho nesmí bát," hodnotí George Rain ze Sebastien
Tuzemských interpretů, jejichž hlas je slyšet i za hranicemi, je jako šafránu. Kapele Sebastien se ten krátký výčet daří úspěšně rozšiřovat, ale nebylo to vždycky úplně jednoduchý. O budování kapely v Čechách, o chřipce i o novém albu Act of Creation jsme si povídali s frontmanem Georgem a klávesákem Pavlem. Kluky jsem zastihla před jejich koncertem v Českých Budějovicích, na který nastupovali v oslabení – bez kytaristy Andyho Monse. U piva, čaje a paralenu jsme probrali kdeco, ale hlavně jejich hudební pouť za hranice a nový album Act of Creation. To vyšlo 23. února a pokřtil ho Mike Terrana.
Sebastien působí často i v zahraničí. Vznikali jste rovnou s tím, že jdete za hranice? Jak se to podařilo?
George: My jsme začínali s kytaristou Ondrou skoro 10 let před tím, než vznikl Sebastien. Jmenovali jsme se Navar, zpívali česky a neměli vůbec žádné takovéhle ambice. Hráli jsme po regionu, CD jsme nahrávali v místních studiích. Nic nás netáhlo k tomu tlačit to dál. Ale potom nás napadly písničky jako Dorian a další věci, které jsou na první desce. Díky tomu jsme si řekli, že tohle si zaslouží už lepší zvuk. Takže jsme začali řešit, co potřebujeme pro to, abychom na ten debut upozornili v záplavě té muziky, která dneska je.
A řekli jsme si zaprvé dobrý zvuk. Vybrali jsme si Rolanda Grapowa a Saschu Paetha (např. Avantasia, Kamelot, Epica – pozn. redakce) protože jsme věděli, že je blízko (na Slovensku). Roland Grapow těsně před tím dokončil nahrávání s X-core a to se nám dost líbilo, ta hutnost kytar, masivní sound. Takže jsme ho oslovili jako prvního a on rovnou souhlasil, takže jsme se s tím dál netrápili. Věděli jsme, že zvuk máme. Pak jsme našli designéra, který nám dělá dodnes veškerou grafiku. Vlastně jeho první návrh na tu desku, který nám poslal, byl taky finální.
Nakonec se udělaly fotky a to všechno kolem. Potom jsme ale dál přemýšleli, čím to okořenit, aby to opravdu ty lidi zaujalo, a dospěli jsme k tomu, že by to chtělo nějakýho hosta... Tehdy ještě nebyl tolik Facebook, takže jsem začal na MySpace hledat různý lidi, který mě napadali, a rozeslal asi 90 e-mailů. Z toho se asi deset lidí ozvalo zpátky a se sedmi z nich jsme se domluvili. Takže takováhle cesta tam byla.
Čili je důležitý se toho prostě nebát….
George: Nebát se toho. My jsme to chtěli vyzkoušet, protože za námi nestála žádná velká firma, žádný velký prachy, zkrátka nikdo, kdo by to tlačil a někam nás dostal snazší cestou. Co šlo, to jsme zkusili a nějak to dopadlo a někam nás to posunulo. Byl to takový pokus-omyl, ale vyplatilo se to.
George: My jsme začínali s kytaristou Ondrou skoro 10 let před tím, než vznikl Sebastien. Jmenovali jsme se Navar, zpívali česky a neměli vůbec žádné takovéhle ambice. Hráli jsme po regionu, CD jsme nahrávali v místních studiích. Nic nás netáhlo k tomu tlačit to dál. Ale potom nás napadly písničky jako Dorian a další věci, které jsou na první desce. Díky tomu jsme si řekli, že tohle si zaslouží už lepší zvuk. Takže jsme začali řešit, co potřebujeme pro to, abychom na ten debut upozornili v záplavě té muziky, která dneska je.
A řekli jsme si zaprvé dobrý zvuk. Vybrali jsme si Rolanda Grapowa a Saschu Paetha (např. Avantasia, Kamelot, Epica – pozn. redakce) protože jsme věděli, že je blízko (na Slovensku). Roland Grapow těsně před tím dokončil nahrávání s X-core a to se nám dost líbilo, ta hutnost kytar, masivní sound. Takže jsme ho oslovili jako prvního a on rovnou souhlasil, takže jsme se s tím dál netrápili. Věděli jsme, že zvuk máme. Pak jsme našli designéra, který nám dělá dodnes veškerou grafiku. Vlastně jeho první návrh na tu desku, který nám poslal, byl taky finální.
Nakonec se udělaly fotky a to všechno kolem. Potom jsme ale dál přemýšleli, čím to okořenit, aby to opravdu ty lidi zaujalo, a dospěli jsme k tomu, že by to chtělo nějakýho hosta... Tehdy ještě nebyl tolik Facebook, takže jsem začal na MySpace hledat různý lidi, který mě napadali, a rozeslal asi 90 e-mailů. Z toho se asi deset lidí ozvalo zpátky a se sedmi z nich jsme se domluvili. Takže takováhle cesta tam byla.
Čili je důležitý se toho prostě nebát….
George: Nebát se toho. My jsme to chtěli vyzkoušet, protože za námi nestála žádná velká firma, žádný velký prachy, zkrátka nikdo, kdo by to tlačil a někam nás dostal snazší cestou. Co šlo, to jsme zkusili a nějak to dopadlo a někam nás to posunulo. Byl to takový pokus-omyl, ale vyplatilo se to.
A naopak nesetkávali jste se s kritikou toho, že chcete do zahraničí?
George: Tohle bylo zajímavý od úplnýho začátku a stačilo k tomu jenom, abychom udělali první promo fotku v ateliéru, kde jsme byli nalíčený. Úplně normální věc pro všechny kapely, který vidíš v jakýmkoliv časopise. A už to bylo v té naší komunitě okolo Pardubic (východní Čechy): kam se to cpem, na co si jako hrajeme a co jako chceme… Další téma je angličtina. Dodnes jsem z toho úplně hotovej, protože si nedovedu představit, jak někdo ve Švédsku říká Abbě zpívejte švédsky, jinak to nikam nedotáhnete. Nebo Scorpions německy… Já myslím, že Sebastien stejně jako Eagleheart, nebo na Slovensku Signum Regis, jsou kapely produkovaný od začátku jako vývozní artikl. To má ukázat, že i česká scéna a česká muzika jsou konkurenceschopný venku. Řekl bych, že srážet takovouhle snahu je hodně hloupý. Například já nemám nic proti Kabátům, přestože je neposlouchám. Není totiž vůbec chyba, že je tady Kabát, ale je chyba, že je tu jenom Kabát… Finsko má své Nightwish, Švédsko Abbu, Europe, Hammerfall, Sabaton… a ty Čechy nemají nic. Lidi venku neznají skoro nic kromě Gotta. A je to škoda, protože pořád platí co Čech, to muzikant a ten talent tu je. Ale je tu taky ten strach, že se to stejně nepovede, tak to ani nezkusím.
Pavel: Na druhou stranu tyhle negativní názory vždycky budou všude. A sociální sítě tomuhle daly ohromnou platformu. Tuším, že Marilyn Manson řekl, že míra úspěchu se měří mírou hejtů.
Začaly chodit časem nabídky z venčí, od těch, kteří by s vámi chtěli sami spolupracovat?
George: V podstatě takhle nám pomohlo oslovení Wacken foundation, to je agentura při Wacken festivalu, která podporuje a sponzoruje mladý kapely. Podpořili nám druhý turné, které jsme jeli s Masterplan v roce 2013 a zároveň použili naši muziku do traileru pro Wacken 2016, kde jsme si taky nakonec zahráli. Čili se nám naší muzikou podařilo zaujmout mezi stovkami ostatních. Díky tomu také spolupracujeme s agenturou v Hamburku, s klubem, ve kterém začínala ta generace kapel jako Sabaton, Edguy atd. Lidé odtud nám hodně pomohli. Já jsem na ten Wacken jel vlastně nejdřív tak jako okukovat lidi, seznamovat se, čili celej jeden festival jsme strávili hledáním, co by kdo by mohl a „Ahoj já jsem Jirka…“ no a dva roky na to to dopadlo, že jsme tam hráli. Tahle cesta má zkrátka smysl a jde to! I když začátky nebyly jednoduché.
George: Tohle bylo zajímavý od úplnýho začátku a stačilo k tomu jenom, abychom udělali první promo fotku v ateliéru, kde jsme byli nalíčený. Úplně normální věc pro všechny kapely, který vidíš v jakýmkoliv časopise. A už to bylo v té naší komunitě okolo Pardubic (východní Čechy): kam se to cpem, na co si jako hrajeme a co jako chceme… Další téma je angličtina. Dodnes jsem z toho úplně hotovej, protože si nedovedu představit, jak někdo ve Švédsku říká Abbě zpívejte švédsky, jinak to nikam nedotáhnete. Nebo Scorpions německy… Já myslím, že Sebastien stejně jako Eagleheart, nebo na Slovensku Signum Regis, jsou kapely produkovaný od začátku jako vývozní artikl. To má ukázat, že i česká scéna a česká muzika jsou konkurenceschopný venku. Řekl bych, že srážet takovouhle snahu je hodně hloupý. Například já nemám nic proti Kabátům, přestože je neposlouchám. Není totiž vůbec chyba, že je tady Kabát, ale je chyba, že je tu jenom Kabát… Finsko má své Nightwish, Švédsko Abbu, Europe, Hammerfall, Sabaton… a ty Čechy nemají nic. Lidi venku neznají skoro nic kromě Gotta. A je to škoda, protože pořád platí co Čech, to muzikant a ten talent tu je. Ale je tu taky ten strach, že se to stejně nepovede, tak to ani nezkusím.
Pavel: Na druhou stranu tyhle negativní názory vždycky budou všude. A sociální sítě tomuhle daly ohromnou platformu. Tuším, že Marilyn Manson řekl, že míra úspěchu se měří mírou hejtů.
Začaly chodit časem nabídky z venčí, od těch, kteří by s vámi chtěli sami spolupracovat?
George: V podstatě takhle nám pomohlo oslovení Wacken foundation, to je agentura při Wacken festivalu, která podporuje a sponzoruje mladý kapely. Podpořili nám druhý turné, které jsme jeli s Masterplan v roce 2013 a zároveň použili naši muziku do traileru pro Wacken 2016, kde jsme si taky nakonec zahráli. Čili se nám naší muzikou podařilo zaujmout mezi stovkami ostatních. Díky tomu také spolupracujeme s agenturou v Hamburku, s klubem, ve kterém začínala ta generace kapel jako Sabaton, Edguy atd. Lidé odtud nám hodně pomohli. Já jsem na ten Wacken jel vlastně nejdřív tak jako okukovat lidi, seznamovat se, čili celej jeden festival jsme strávili hledáním, co by kdo by mohl a „Ahoj já jsem Jirka…“ no a dva roky na to to dopadlo, že jsme tam hráli. Tahle cesta má zkrátka smysl a jde to! I když začátky nebyly jednoduché.
Pojďme si udělat malé srovnání… Spolupracuje se líp s lidmi v Čechách nebo v zahraničí?
George: (smích) Ono je to víc o lidech, než o té muzice. Já jsem žil dva roky ve Skotsku, mám kamarády v Holandsku, v Itálii všude možně… a vždycky když jsem někde řekl o svý kapele, o tom, co dělám, tak oni začali přemýšlet, koho znají a kdo by mi mohl pomoct. Tady u nás je to spíš takový: nevyčnívej, buď stejný, jako ti ostatní, nesnaž se dostat nikam výš a dál… V těch lidech je asi nějaká zášť a závist. Jestli je to proto, že sami nejsou šťastní, seberealizovaný, v práci je to nebaví, šéf je na nic, nevím. Když se někoho zeptáš, jak se máš, často si začne stěžovat. Ale není to samozřejmě černobílé, nedá se říct, že Čechy jsou špatné. Naopak, já jsem se sem vždycky rád vracel. Například když jsem se po těch dvou letech vracel zpět do Čech, tak jsem jel z letiště a slyšel jsem dva lidi v kupé, jak se hádají. Česky! A já jsem se na ně smál a měl jsem z toho strašnou radost, že opět slyším češtinu. Nicméně ty reakce Čechy vs. zahraničí… my jsme měli všude hlavně pozitivní reakce, ale bylo to tím, že jsme jim nesli produkt, o kterém jsme byli sami přesvědčení, že má nějaký smysl, takže s náma spojili své síly.
Tady v Čechách teď hraju s kapelou Kreyson nebo Citron a tam je ta míra profesionality úplně jinde. Zázemí, které máme, promo, reklama, studia atd. – nemůžu si stěžovat.
Samozřejmě přišla i vlna různých nadšených a negativních reakcí, týkajících se nových sestav. S tím se ale tak nějak počítalo. Já myslím, že v Češích se to mění s tím, jak se mění generace. Protože hodně lidí už má nějakou zkušenost ze zahraničí.
Kam se posunula hudba od dob Navaru k době Act of Creation?
George: Navar byl klasický heavy metal přelomu 80. a 90. let – kytary, klávesy, jednoduché plochy, texty. Taky jsme byli víc inspirováni českou muzikou jako Arakain, Vitacit, Kreyson nebo Citron. Takový mišmaš toho všeho. V rámci Sebastien jsme se chtěli dostat někam jinam. Chtěli jsme právě konkurovat tomu zahraničnímu, co máme rádi a čeho jsme se tak trochu předtím báli.
Já jsem nedávno našel nějaký svůj rozhovor z roku 2005. Tam se mě ptali, kam bych to chtěl dotáhnout. A já jsem říkal: „Hrát v klubech. Ale my se nikdy nedostaneme na úroveň těch kapel, co máme rádi.“ Samozřejmě, že už to pak nejde, když si to člověk vsugeruje. Jenže pak se to vyvíjelo a dneska bych řekl, že Sebastien má svůj zvuk, svůj styl.
Každý z nás posloucháme trošku něco jiného a vlastně já jako hlavní skladatel nejsem ani klasický metalista. Vyrostl jsem na Beatles, Abbě, Deep Purple, Led Zeppelin, takže ve mně je ta melodika trochu jiná než v někom, kdo poslouchá Stratovarius nebo Sonatu a Hammerfall. A tam je možná daný přesah v té naší melodice. V tom, že neděláme klasickou heavy metalovou nebo power metalovou muziku, nebojíme se nových moderních zvuků například u kláves. Nebojíme se ani klasických. Třeba flétny, která je v několika skladbách na nové desce.
Byl to přirozený vývoj. Krok za krokem a každý z těch kroků je krásný a vede někam dál. Například teď už mám v hlavě čtvrtou desku.
George: (smích) Ono je to víc o lidech, než o té muzice. Já jsem žil dva roky ve Skotsku, mám kamarády v Holandsku, v Itálii všude možně… a vždycky když jsem někde řekl o svý kapele, o tom, co dělám, tak oni začali přemýšlet, koho znají a kdo by mi mohl pomoct. Tady u nás je to spíš takový: nevyčnívej, buď stejný, jako ti ostatní, nesnaž se dostat nikam výš a dál… V těch lidech je asi nějaká zášť a závist. Jestli je to proto, že sami nejsou šťastní, seberealizovaný, v práci je to nebaví, šéf je na nic, nevím. Když se někoho zeptáš, jak se máš, často si začne stěžovat. Ale není to samozřejmě černobílé, nedá se říct, že Čechy jsou špatné. Naopak, já jsem se sem vždycky rád vracel. Například když jsem se po těch dvou letech vracel zpět do Čech, tak jsem jel z letiště a slyšel jsem dva lidi v kupé, jak se hádají. Česky! A já jsem se na ně smál a měl jsem z toho strašnou radost, že opět slyším češtinu. Nicméně ty reakce Čechy vs. zahraničí… my jsme měli všude hlavně pozitivní reakce, ale bylo to tím, že jsme jim nesli produkt, o kterém jsme byli sami přesvědčení, že má nějaký smysl, takže s náma spojili své síly.
Tady v Čechách teď hraju s kapelou Kreyson nebo Citron a tam je ta míra profesionality úplně jinde. Zázemí, které máme, promo, reklama, studia atd. – nemůžu si stěžovat.
Samozřejmě přišla i vlna různých nadšených a negativních reakcí, týkajících se nových sestav. S tím se ale tak nějak počítalo. Já myslím, že v Češích se to mění s tím, jak se mění generace. Protože hodně lidí už má nějakou zkušenost ze zahraničí.
Kam se posunula hudba od dob Navaru k době Act of Creation?
George: Navar byl klasický heavy metal přelomu 80. a 90. let – kytary, klávesy, jednoduché plochy, texty. Taky jsme byli víc inspirováni českou muzikou jako Arakain, Vitacit, Kreyson nebo Citron. Takový mišmaš toho všeho. V rámci Sebastien jsme se chtěli dostat někam jinam. Chtěli jsme právě konkurovat tomu zahraničnímu, co máme rádi a čeho jsme se tak trochu předtím báli.
Já jsem nedávno našel nějaký svůj rozhovor z roku 2005. Tam se mě ptali, kam bych to chtěl dotáhnout. A já jsem říkal: „Hrát v klubech. Ale my se nikdy nedostaneme na úroveň těch kapel, co máme rádi.“ Samozřejmě, že už to pak nejde, když si to člověk vsugeruje. Jenže pak se to vyvíjelo a dneska bych řekl, že Sebastien má svůj zvuk, svůj styl.
Každý z nás posloucháme trošku něco jiného a vlastně já jako hlavní skladatel nejsem ani klasický metalista. Vyrostl jsem na Beatles, Abbě, Deep Purple, Led Zeppelin, takže ve mně je ta melodika trochu jiná než v někom, kdo poslouchá Stratovarius nebo Sonatu a Hammerfall. A tam je možná daný přesah v té naší melodice. V tom, že neděláme klasickou heavy metalovou nebo power metalovou muziku, nebojíme se nových moderních zvuků například u kláves. Nebojíme se ani klasických. Třeba flétny, která je v několika skladbách na nové desce.
Byl to přirozený vývoj. Krok za krokem a každý z těch kroků je krásný a vede někam dál. Například teď už mám v hlavě čtvrtou desku.
Album je dost rozmanitý, jsou tam balady i vyloženě metalový věci. Šlo o záměr?
George: Tam se nedá takhle přemýšlet. Když skládáš, tak tě něco prostě napadne a je to. Vždycky to reflektuje tvůj vnitřní stav v tu danou dobu. A to se nedá kalkulovat. Nedá se si sednout a říct si, teď napíšu rychlou věc. Pak budu si hrát s kytarou a stejně mě nic nenapadne. Zkrátka musí to přijít samo, a jestli je pak nějaká deska tvrdší, jemnější nebo temnější, to všechno plyne z těch pohnutek, který není člověk sám schopný definovat. Teď to tak cítíme, tak to tak i je. Navíc je to taky poprvé, co jsme si desku sami produkovali, natáčeli, kompletně míchali. Z tohohle titulu je to pro nás velká premiéra a jsme na tu desku hrdí. Její obsah je vyloženě to, co se nám momentálně honilo hlavou.
Než deska vyšla, vypustili jste v poměrně krátkém období tři klipy. Jaký bylo natáčení?
Pavel: Rychlý. (smích)
Točilo se to hodně rychle, protože jsme stihli natočit tři klipy během dvou dnů, na
dvou různých lokacích. Byl to teda fofr ve všech směrech, ale bylo do dobrý. První klip, který jsme vydali, se jmenuje Winner. Točili jsme ho v plzeňské tělocvičně a zároveň jsme ho točili v pořadí jako poslední. Amy a Die in Me jsme točili v Úpici, v Husitském sboru. To bylo krutý, protože tam byla zima jako v kostele (smích), a to bylo něco… Spousta lidí nám teď říká: „To je skvělý jak vám ten člověk, co to stříhá, udělal ty efekty. Ta pára u pusy je výborná.“ No a ono stačí mít dva stupně nad nulou a funguje to. Ale na druhou stranu z toho, jak se nám to povedlo, máme velikou radost.
George: Jestli teda můžu doplnit, tak my jsme chtěli tu desku maximálně vizualizovat. Vždycky jsme měli k desce jeden klip a ten druhý byl takový napůl lyric video. Teď jsme si říkali, že v dnešní době, kdy každý kouká na FB, Youtube… udělejme k tomu nějaký obrázky. Takže bude ještě čtvrtý klip. Ten jsme točili minulou neděli, proto tu taky dneska není náš kytarista. V těch mínus deseti stupních jsme byli venku na hrázi mezi rybníkama, foukal vítr jak svině a bylo to hrozně romantický, v tý košili a obdobích mrazů (smích). Strávili jsme tam nad tím celý den. Takže věřím, že klip bude krásnej, zase tam půjde pára od huby (smích)... Sice nás to stálo kytaristu, ale stálo to zato.
No a co teď? Turné nebo naopak nohy nahoru, horkej čaj?
Pavel: No teď to vypadá spíš na paracetamolovou párty. Ale jinak máme momentálně naplánováno asi deset koncertů a turné jako takové zatím neplánujeme. Termíny je možné najít na našich stránkách.
George: Čeká nás třeba Metafest v Plzni, máme tam dvakrát Německo, pak na
podzim ještě jednou Plzeň, Pardubice, Hradec Králové a určitě to bude ještě přibývat.
Nicméně platí to, co platilo v minulých dvou a půl letech, že jsem aktivní v dalších kapelách, které mají v plánu halové turné po ČR a na Slovensku, takže je to logisticky hodně náročné, ale bojujem a vyhrajem!
Díky za váš čas, pánové.
George: Tam se nedá takhle přemýšlet. Když skládáš, tak tě něco prostě napadne a je to. Vždycky to reflektuje tvůj vnitřní stav v tu danou dobu. A to se nedá kalkulovat. Nedá se si sednout a říct si, teď napíšu rychlou věc. Pak budu si hrát s kytarou a stejně mě nic nenapadne. Zkrátka musí to přijít samo, a jestli je pak nějaká deska tvrdší, jemnější nebo temnější, to všechno plyne z těch pohnutek, který není člověk sám schopný definovat. Teď to tak cítíme, tak to tak i je. Navíc je to taky poprvé, co jsme si desku sami produkovali, natáčeli, kompletně míchali. Z tohohle titulu je to pro nás velká premiéra a jsme na tu desku hrdí. Její obsah je vyloženě to, co se nám momentálně honilo hlavou.
Než deska vyšla, vypustili jste v poměrně krátkém období tři klipy. Jaký bylo natáčení?
Pavel: Rychlý. (smích)
Točilo se to hodně rychle, protože jsme stihli natočit tři klipy během dvou dnů, na
dvou různých lokacích. Byl to teda fofr ve všech směrech, ale bylo do dobrý. První klip, který jsme vydali, se jmenuje Winner. Točili jsme ho v plzeňské tělocvičně a zároveň jsme ho točili v pořadí jako poslední. Amy a Die in Me jsme točili v Úpici, v Husitském sboru. To bylo krutý, protože tam byla zima jako v kostele (smích), a to bylo něco… Spousta lidí nám teď říká: „To je skvělý jak vám ten člověk, co to stříhá, udělal ty efekty. Ta pára u pusy je výborná.“ No a ono stačí mít dva stupně nad nulou a funguje to. Ale na druhou stranu z toho, jak se nám to povedlo, máme velikou radost.
George: Jestli teda můžu doplnit, tak my jsme chtěli tu desku maximálně vizualizovat. Vždycky jsme měli k desce jeden klip a ten druhý byl takový napůl lyric video. Teď jsme si říkali, že v dnešní době, kdy každý kouká na FB, Youtube… udělejme k tomu nějaký obrázky. Takže bude ještě čtvrtý klip. Ten jsme točili minulou neděli, proto tu taky dneska není náš kytarista. V těch mínus deseti stupních jsme byli venku na hrázi mezi rybníkama, foukal vítr jak svině a bylo to hrozně romantický, v tý košili a obdobích mrazů (smích). Strávili jsme tam nad tím celý den. Takže věřím, že klip bude krásnej, zase tam půjde pára od huby (smích)... Sice nás to stálo kytaristu, ale stálo to zato.
No a co teď? Turné nebo naopak nohy nahoru, horkej čaj?
Pavel: No teď to vypadá spíš na paracetamolovou párty. Ale jinak máme momentálně naplánováno asi deset koncertů a turné jako takové zatím neplánujeme. Termíny je možné najít na našich stránkách.
George: Čeká nás třeba Metafest v Plzni, máme tam dvakrát Německo, pak na
podzim ještě jednou Plzeň, Pardubice, Hradec Králové a určitě to bude ještě přibývat.
Nicméně platí to, co platilo v minulých dvou a půl letech, že jsem aktivní v dalších kapelách, které mají v plánu halové turné po ČR a na Slovensku, takže je to logisticky hodně náročné, ale bojujem a vyhrajem!
Díky za váš čas, pánové.
